Horror story ze skládky - hrubý scénář

Tak je to tady.. scénář je téměř hotov. Není to úplné finále, ale je to pouze scénář... Věřím, že film a rozhovory v něm se budou lišit. Přeci jen.. není nad improvizaci a lidský faktor :) .. 

 Procházím supermarketem a dívám se na lístek s nákupním seznamem, co mi napsala Linda. Je tam několik položek. Přicházím k regálu s obaly a přidávám do košíku role hnědé a průhledné lepící pásky. Slyším, že mi zvoní mobil. Pohotově sahám do kapsy a přijímám hovor.

To jste Vy? .. ptám se

Kdo Vy? .. ozve se z něj Lindin hlas.

Prosimtě.. jsem v tom globusu a má mi volat dopravce. Domluvili jsme se, že to přehodíme na parkovišti do feliny, když už podle něj bydlíme na konci světa. Měl by mi volat každou chvílí..

Vzal si tu lepící pásku? .. pokračuje Linda..

Má milá.. proč asi držím v ruce seznam? Odpovídám s nadsázkou.. To voláš jen kvůli tomu?

Víš, že to chci dneska zabalit, ať to můžu do konce týdne poslat na ty pejsky.. Pro jistotu, znáš se..

Prosimtě.. končim, ať se mi dovolá a nemusíme se tady někde nahánět. Pa pa..

Pokládám telefon, zandavám jej zpátky do kapsy u kalhot a pomalu přicházím k pokladně. Mám štěstí. Předemnou prázdno. Vykládám zboží na pás. Poslední položka a je to.

Dáma předemnou zaplatila a pokladní začala markovat zboží.

Zvoní mobil. Tentokrát kontroluju display a vidím neznámé číslo.. skvělý, dopravce, pomyslím si a přijímám hovor.

Zdravím, tak jste tady?.. a začínám jednou rukou skládat namarkované zboží zpátky do košíku.. pokračuji v hovoru.. Jsem akorát u pokladny, zaplatím a do dvou minut jsem u Vás. Stojíte u červený felicie?

Jojo.. zdravim.. ozve se

Tak skvělý, odpovídám.. jste zlatej, hned jsem u Vás.

Skládám poslední položky do košíku a chystám se k placení. Mezitím dopravce už stojí na parkovišti v dodávce podrážděný z časového skluzu.

Má otevřené okénko, z něj nataženou ruku a v ní drolí prsty doutnající vajgl, dokud z něj neodpadne motor (to je ta žhnoucí část cigarety), natáhne ruku a vajgl cvrnkne do ostrůvku na parkovišti, kde roste mladý javor.

Dívá se na hodiny, když v tom mu několik vajglů přiletí oknem do auta. Několik jich dopadlo na sedačku spolujezdce a některé se odrazili od jeho tváře a čela a letěli nazpět z okna.

Ještě ani neví, co se stalo a v tom ho zasáhne další hrst vajglů, tentokrát menší..

Je připravený vyběhnout z auta, když tu k okénku přistoupí starší člověk, který vypadá velmi kultivovaně a ihned spouští..

Víte, co dělá nikotin s půdou? Co si dovolujete tady dělat bordel? Jste místní? Mám na Vás zavolat polici? .. a vzteká se..

Řidič zatahuje okno se slovy.. no jo prosimtě.. ať tě netrefí, dědku!.. a zesiluje rádio.. Dědek ještě něco chvíli plácá za okénkem.

Vzdává to, konečně, pomyslí si řidič a začne sbírat vajgly, které jsou po celé kabině. .. Debil!, ještě si povzdechne.. a skládá je po jednom do popelníku.

Dědek odchází a mumlá si pro sebe. Po sto metrech je zase slyšet řev. Z okna to vypadá, že tentokrát řve zase na nějakou paní se psem.

Debil plesnivej! .. pomyslí si ještě jednou řidič nahlas..

Otevřely se předemnou dveře obchoďáku a já už mířím přímo směrem na parkoviště. Když vcházím do správné ulice, všímám si staršího pána, který je hrozně rozčilený.

Podle jeho gest je zřejmé, že si šlápl do psího hovna. Snaží se ho právě seškrábnout nohou o obrubník ostrůvku s javorem.

Škodolibě se pousměju a dál sleduju jeho nepříčetnost.

Přicházím k felici.

Vedle vidím zaparkovanou dodávku, ze které vystupuje řidič. Vyklepává si triko..

Asi měl rohlíky a vlašák, říkám si (dle vlastní zkušenosti).

Pokývnu hlavou nahoru, aby mě viděl.

Řidič si mě všimá, kývnutí opětuje a vidím, jak přechází k zadním dveřím.

Otevírá pravé křídlo, načež mu vyskočí jeden z balíků a rotrhne se. Nechá ho ležet na zemi.

Parkuju košík podél auta a povídám směrem k němu... zdravím..

odpovídá.. nebojte se, ten není pro Vás a kývne směrem k roztžené krabici..

Moc práce?.. ptám se..

Znáte to.. odpovídá.. a otevírá přitom druhé křídlo. Vlezl do dodávky.

Já mezitím odemykám auto a nákup skládám na zadní sedačky. Hotovo. Zavírám dveře auta a otevírám kufr. Přicházím k dodávce, kde mezitím řidič připravil několik krabic.

Tohle všechno je moje?.. ptám se

Jojo.. odpovídá..

Beru první z krabic a začínám je po jedné skládat k sobě do kufru. S poslední se vracím k řidiči, koukám do dodávky na tu hromadu balíků k rozvozu a povídám.. koukám, že máte den před sebou..

tak.. znáte to.. vyskočí z ní a zabouchne jedno křídlo a zvedá balík, který se roztrhl a zůstal na cestě.

Máte to placený, pane, takže vám děkuju a mějte se.. musím jít sehnat pásku a nějak to dát do kupy.. kdyby to ty lidi aspoň pořádně zabalili..

Počkejte.. otevírám zadní dveře škodovky a sahám do igelitky pro jednu z pásek. Ta se zachytí za igelit a trochu se rozmotá.. Házím ji po řidiči.

Ten ji chytil a zvedl nad hlavu jako děkovné gesto.

Tak se mějte a díky..

Vy také, nashle.

Sedám do auta, startuju a vyjíždím z parkoviště.

Řidič dodávky se dívá na čas, znechuceně se pak podívá na balíky, co má rozvést. Poničený balík hazí dovnitř k dalším a páska letí hned za ním.. se slovy.. vysrat se na to můžu, není čas!

Zabouchne druhé křídlo. V tom už sedí za volantem na cestě k dalšímu adresátovi.

Vrací se domu kolem desáté večer.

Otevírá korbu a vidí ten hroznej binec. Zase se nestavil u popelnic, aby ráno přijel na depo prázdný a nemusel poslouchat šéfa.

Je unavený. Nechá to na ráno.

Zavřel za sebou dveře od bytu, lehnul si na postel a usnul oblečený.

Na hodinách v obývacím pokoji se akorát přehoupla minutová ručička z 3:59 na 4 hodiny a na nočním stolku v ložnici začíná narůstat hlasitost melodie budíku.

Po display telefonu přejede prst. Vypne budík.

Řidič vstává z postele a jde do koupelny.

Zvedá záchodové prkénko a stojí před mísou. Několik kapek dopadá na okraj mísy.

Ještě je slyšet zvuk doplňující se nádržky s vodou v záchodě, když už stojí před zrcadlem, kde si chvíli prohlíží zuby, opláchne si obličej.

Přichází do kuchyně, kde se akorát dovařila voda v konvici.

Zaleje si kávu a jde s ní na balkon.

Zapaluje cigaretu, zavírá oči a potahuje z ní.

Mezitím v jiném domě hodiny v kuchyni na sporáku ukazují 3:58 a z ložnice je slyšet zívnutí.

Dědek vstal a podíval se na hodinky. Vstává před čtvrtou, bez budíku, už dlouhé roky.

Vyskočí z postele, zamíří rovnou pro sklenici, kterou naplní vodou z kohoutku. Z lednice vyndá citron, který rozkrojí napůl. Jednu polovinu vezme a vymačká trochu šťávy do sklenice s vodou.

Sklenici vypije do dna a vypláchne ji čistou vodou, bere utěrku, vysuší a vrátí ji do police.

Přichází do koupelny, sklápí prkénko. Je slyšet přerušovaný proud jeho močení.

Zvedne se z mísy, spláchne jen maličko, kvůli úspoře a jde si řádně vyčistit zuby.

Osuší si obličej ručníkem, jde do ložnice, kde se obleče do sportovního oblečení, včetně čelenky, díky které mu nesteče pot do očí, a zlehka začne s protahovacími cviky.

Dívá se na čas a jde připravit a zavázat pytle s tříděným odpadem. Má to velmi pečlivě připravené. Je vášnivým ekologem.

Dopravce na balkoně típá cigaretu do sklenice po okurkách, kde jsou vidět ještě zbytky kopru a mrkve v láku. Pokračuje přímo na záchod. Tentokrát prkénko sklopí.

Vyjde, obuje si boty, vezme z věšáku klíče od dodávky, zamyká dveře od bytu a jde k autu. Nasedá a startuje. Má malé zpoždění, ale pokud se nestane nic zvláštního, bude na depu včas. Po dvoustech metrech jízdy mu začíná docházet., že..

Kurva!... Doklady ... zanadává... otáčí auto a vrací se pro občanku a řidičák. Začíná být pěkně vytočený, ale dobrý. Pořád stíhám, pomyslí si, když vidí, že ztratil ani ne 5 minut.

Pokračuje v cestě do práce.

Mezitím.. dědek, ten už je na parkovišti a nakládá si do svého malého vozu několik pytlů s tříděným odpadem. Sedá do auta, startuje a cestou se hrozně rozčiluje při každém odpadku, který uvidí z auta. Nadává atd..

Přijíždí k popelnicím. Otevírá kufr a pečlivě vyhazuje pytle podle barev.

Sedá zpátky za volant.

Taaak a teď si dáme do těla.. vyrazí autem směrem do kopců.

Dopravce přitom po cestě zvoní telefon. Vidí, že volá vedoucí logistiky. Chvíli přemýšlí jestli to vezm. Dává blinkr do prava a zastavuje na odpočívadle. Bere telefon ze stojanu a přijímá hovor se slovy..

Jsem na cestě šéfe, děje se něco?

Co by se dělo? Přijdeš dneska včas? Máš tady balíků jak na vánoce.. ozve se.. doufám že seš prázdnej!

Ty máš starosti, musím řídit, deset minut a jsem u rampy. Zatím, šéfe.. položí telefon, opře se o volant a pohlíží po okolí.

Ví, že má plné auto bordelu ze včera a jestli s tím přijede za vrata firmy, tak může hledat novou práci. Šéf mu už minule naznačil, že příště, až ho uvidí ráno dělat práci, která má být hotová večer, bude to naposledy. Teď je tady takovejch uprchlíků, že to nebude problém.

Všímá si skládky po pravé straně, kroutí hlavou a říká si, že nemůže být takový hovado.. Popojíždí dodávkou k silnici, když v tu chvíli ho chytne nerv, zatne zuby, zařadí zpátečku, volant natočí do prava. Prudce sešlápne plyn a zacouvá ke skládce v příkopě.

Vyskočí z auta, přeběhne dozadu, otevře obě křídla, vleze dovnitř a v afektu vykopává všechen igelit, zbytky krabic a lepících pásek z auta. Rukou sbírá poslední kousek igelitu a vyhazuje jej. Seskakuje z korby dodávky a zavírá dveře.

Odkopává cestou zbytky bordelu. Otrevírá dveře, vytáhne se k volantu, řadí jedničku a prudkým sešlápnutím plynu odjíždí z místa činu.

Mezitím.. nedaleko jede tím směrem dědek, který se kochá ranní přírodou. Je krásně, svítá, fouká čerstvý letní vítr.

Z nedaleké skládky se vznesl kus igelitu, který tam před chvílí vyhodil zaměstnanec dopravní společnosti. Vítr jej unáší nad pozemní komunikací.

Dědek sleduje panorámata, když v tom se mu igelit přilepí na přední sklo.

Lekne se, zakřičí a v panice nabourá s autem do stromu vedle cesty.

V okolí je slyšet skřípění brzd a výbuch.

Dědek se pomalu vzpamatovává. Mlhavě vidí zem pod sebou.

Je někde v příkopě, ale auto kolem sebe nevidí. Výbuch jej nejspíš odmrštil ze dveří auta několik metrů. Měl docela štěstí. Snaží se pomalu vstát. Bolí jej celé tělo, hlavně hlava a krk, ne, rameno.. Pomalu jde směrem k nejbližší vsi.

Ujde několik desítek metrů a začíná vnímat, jak se mu zrak pomalu vrací k normálu. Kouká do země, přičemž před sebou rozpoznává petlahev od cocca coly, kterou tu musel někdo odhodit.

Znechuceně pokrčí kolena, sehne se a pravou rukou ji uchopí. Narovná se a spatří spoušť, kterou tu udělal řidič dodávky. Se vztekem se napřáhne, a mrskne petku směrem na hromadu. Cítí škubnutí v rameni. Vzduchem letí s petlahví celá jeho paže.

Omdlévá a padá k zemi. Ruka dopadá na hromadu igelitů.

Nervy v ní ještě pracují. Utržená ruka mačká petlahev. Ta vydává nepříjemné zvuky.

Zvuky ustály.

Druhý den se doma dívám na zprávy z okolí a vidím článek. Čtu ho nahlas.

Na nedaleké cestě se přes noc stala autonehoda. Příčiny neznámé.

Řidiče nalezli mrtvého sto metrů od místa nehody s amputovanou pravou horní končetinou, která byla podle patologa odtržena nějakou velkou silou za života oběti..

Píšou tady, že nevylučují možné vyrovnávání účtů s mafií, protože odtržená paže nebyla nalezena.

To je dost divný, co? Prej se to stalo nedaleko tý skládky, co ji míjíme, když jezdíme krmit..

Zítra deme.. tak se můžeme podívat, odpovídá Linda..

Ten večer u skládky zaparkuje auto a vylezou z něj dva kluci.

Jeden, ten tlustší, se opírá o kapotu a druhej, taovej vlasatej, mu říká..

Dělej, tak už to odpal, a protahuje si ramena.

Tlusťoch vytáhne jointa a podpálí ho.

Dívá se do země a mluví na kamaráda. Víš to?.. Tady někde se prej dneska vyboural týpek a chcípnul. Prej tu byl bordel, že to odklízeli půl dne.

Joo.. slyšel jsem to.. cestou jsem ale nic neviděl..

Slyšel si o tý ruce? Prej mu ji někdo urval..

Jo.. prej mohl mít nevyřízený účty s mafií..

S mafií? Protože se ztratila ruka? Jo jasně.. tady je to samej mafián.. a rozhlídne se po okolních polích a loukách.. To spíš šel kolem nějakej alík, co utekl někomu tady z prdelákova a tu ruku už má dávno někdo zahrabanou na zahradě... zasmějí se..

Jo no.. jen si představ, jak jdeš ráno nakrmit psa, podíváš se mu do boudy a tam leží lidská ruka.. zase se zasmějí.. hodnej pes, dodá druhej, pousmějí se..

Vlasáč sáhne do kapsy a vytáhne sakl s nějakým fialovým práškem. Čum vole.. povídá tlustýmu.. Tohle mi dal ten feťák.. Už odemně žádnou trávu nedostane. Neměl prachy, tak mi dal tohle..

Dej to sem, vytrhne mu sáček z ruky. Co děláš? Ohradí se druhej.. Říkal, že to máme zkusit, že nás to prej nakopne. Já tě nakopnu, roztrhnul pytel a se zbytkem obsahu jej vyhodil na hromadu.

Jseš snad úplnej magor? Kdo ví, co ti dal, vole.. třeba právě tohle šňupal ten řidič, když mu z toho cestou odpadla ruka, nezvládl řízení a teď je po něm..

Ty seš fakt debil.. reaguje vlasáč... dlužíš mi pětset za feťáka. Padáme pryč.. druhý ho vyfakuje.. nastupují do auta a odjíždí..

Hromada smetí nad utrženou paží se mírně sesunula.

Ze sáčku se sypou fialové krystaly a dopadají na mrtvou ruku, která v křeči stále svírá petlahev. Každý kamínek krystalické látky, který dopadne na povrch neživé kůže se ihned rozpouští a vstřebává tkání.

V mrtvé ruce se znovu probouzí nervy a s každým dalším dopadem látky ruka zlehka stiskne petlahev, která vydává známý zvuk.

Ze skládky je slyšet zvuk motání lepící pásky a skřípění igelitů.

Igelity se náhle rozestoupí. Vystupuje z nich temná postava. Má pouze levou ruku.

Nahmatává izolepu a snaží se ji rozmotat. Sbírá ze země utrženou paži. Přikládá ji k pravému rameni a omotává páskou, dokud dostatečně nedrží při těle.

Když drží celé tělo pohromadě, zkouší hýbat všemi končetinami.

Neví, kdo je, co se stalo. Vydává se cestou k nejbližší zástavbě. Snaží se rozpomenout. Marně. Ohýbá se pro obal od tatranek, který někdo pohodil v příkopě, a zvedne jej. Vkládá do do úst a sní.

Ze zatáčky se vyřítilo auto. Přes ostrá světla není nic vidět.

Tlusťoch odvezl kamaráda domů a vrací se stejnou cestou.

Dívá se do mobilu a píše smsku.

Najednou rána. Něco mu přeletělo přes kapotu a přední sklo.

Šlápne na brzdu a zastaví auto uprostřed silnice.

Celý se třese. Neví zda srazil člověka nebo zvíře.

Ještě chvíli sedí a upřeně sleduje zpětná zrcátka, jestli se v nich objeví jakákoliv známka života. V tom už je odhodlaný vystoupit z auta, když se v pravém zpětném zrcátku cosi pohne.

Vypadá to, jako postava člověka. Míří směrem k němu.

Uff.. oddechne si a pomyslí si.. díky bohu, že jsem ho nezabil. Mačká tlačítko a okénko zajíždí do dveří. Nahne se z auta.. jste v pořádku pane?

Postava neodpovídá, ale z venku je slyšet jakési šustění a vrzání.

Trochu znejistí a startuje vůz.

Řadí zpátečku. Couvá blíž směrem k postavě.

Jde zvláštně, trhaně.

Že bych ho skutečně poranil?.. pomyslí si a ve zpětném zrcátku se mu pomalu rozkrývá postava muže, kterého srazil.

Začíná být tak blízko.

Naklání se do zpětného zrcátka...

Jste v pořádku? Potřebujete pomoct?

Nic se zpátky neozívá, pouze vnímá, jak zesiluje skřípavý zvuk igelitu. Tlustýmu to nedá, má toho tak pokrk.

Vystupuje z auta. Vzadu vidí lesklou postavu sovětlenou od brzdových světel.

Nevypadá jako člověk. Stojí na místě a nehýbe se.

Je to nějaká socha. Nějakej blbej vtípek, dochází mu.

Přistoupí blíž k ní a do dálky a nahla zakřičí.. Vy debilové, jestli si myslíte, že to bylo vtipný, tak nebylo. Mohl jsem se vybourat nebo někoho zabít!

Vylez ty pitomče! a rozhlíží se po okolí.

Je tma, nikdo se neozývá, ani nezaznamenal, jiný pohyb.

Nadechuje se a vydechuje, přičemž se mu několikrát nafouknou tváře.

S posledním výdechem udělá krok k plastové figuríně se slovy.. a dost.. přistoupí, chytá ji za ruku.

Cítí, že paže, kterou chytil je na dotek podobná lidské kůži.

Lekl se a ustupuje. Co blázníš? Vidíš, že je to jen panák z bordelu a lepící pásky..

Vrací se raději zpátky do auta.

Zatahuje pravé okénko. Ve zpětném zrcátku nevidí postavu. Zmizela..

Sakra.. sakra.. vyhrkne..

Slyší zvuky na své straně. Opatrně se otáčí.

Postava stojí u dveří a trhanými pohyby se sklání do okénka.

Dál nepřemýšlí, nečeká. Šlape na plyn.

Vzdaluje se. Postava se ztrácí ve zpětném zrcátku..

Bere telefon a volá vlasatýmu. Ten to nebere, spí.

Linda akorát přišla z práce. Slyším ji v předsíni, jak si zouvá boty.

Sedím u počítače a pročítám si denní zprávy.

Ahoj, lásko.. vítám ji se slovy, když slyším otevření dveří předsíně, a dál sleduji obrazovku monitoru. Myší popojíždím níž k dalším titulkům.

Tak copak je nového?

Ale.. nic zvláštního.. Stále se tu řeší ta nehoda a ztracená ruka..

Podle kriminalistů je větší pravděpodobnost, že ji odnesl z místa nehody pes, než že by měl ten mrtvý řidič nevyřízené účty s mafií.

Přihlásila se nějaká jeho známá, která to všechno vyvrátila. Prý to byl úplný sluníčkář, nějaký ekologický aktivista.

Tak toho je docela škoda.. vzdychne Linda.. nebyl to ten, co sbíral po okolí odpadky?..

Koho myslíš?...

No takovej ten starší pán.. potkávala jsem ho občas v lese.

Chodil s pytlem a sbíral odpadky. Tys ho tam nikdy neviděl?

To byl ten dědek, jak jsem ti vyprávěla, že slyším někoho nadávat, tak se jdu podívat, co se děje. Nakonec jsme se docela dobře pobavili o tom, jaký jsou lidi čuňata.

Rozčílil ho ten binec, který tam jsou schopní udělat.

Je to možný, to by klidně mohl být on..

Třeba se vyboural kvůli té skládce.

Myslíš, že by se rozčílil, dostal infarkt a vyboural se, jo?

No nevim, možný je asi všechno.. Mohla mu vběhnout do cesty kočka.. a..

Zachoval se jako bys to udělala Ty.. pousměju se..

Tak pomalu vyrazíme? Aspoň se tam můžeme porozhlédnout, budeme kousek.

Připravím zrní, jablíčka a jedem, ano?

Jasně bejby, odpovídám a vypínám pc. Oblékám si na sebe mikinu a čekám v předsíni před vchodovými dveřmi, zatímco Linda ještě něco hledá ve vedlejší místnosti..

Deš už? To je vždycky pojď, dělej, honem honem a pak na tebe čekám.. beru pytle a klíčky od auta, ju? Sejdeme se dole.

Nech kočce otevřený dveře, ať se neposere, ju?

Předpokládám, že mě slyší, přestože se mi nedostává odpovědi.

Zavírám za sebou vchodové dveře. Nohou se snažím zpátky odstrčit kočku, která rozpoznala možnost dostat se ve chvilce mojí nepozornosti na chodbu.

Dveře se zabouchnou a z bytu ještě slyším..

Musíš s těma dveřma pořád tak třískat? ..

Dám oči v sloup a pokračuju dolů ze schodů. U východu z domu odkládám pytle na zem, abych měl volné ruce. Odemykám a pytle nesu k autu.

Vše je naložené a Linda už také vychází z domu, načež za sebou zamyká. Nasedáme a jedeme do lesa, kde už zvířátka čekají na pravidelnou večeři.

Cestou se stavíme v kostelíčku, místní nápojce.

Nebudu ji zbytečně dráždit. Dala by si ráda, ale musí řídit.

Sedáme do auta. Chytám hrdlo lahvového piva pod zátkou, přikládám zapalovač, zapáčím a zátka odskočí přímo do přihrádky ve dveřích, kde to zacinká. Není tam jediná. Měl bych to zase jednou uklidit.

Přijíždíme k místu, kde většinou necháváme auto a dál pokračujeme pěšky se zrním na jednotlivá stanoviště, kde krmíme.

Linda se ohýbá nad krmelcem. V pravé ruce drží nůž, kterým krájí jablka na kusy. Budou se tak snáze jíst srnám. Skládá je pak kolem. Zavazuje pytel se zrním. Vytahuje sušený starý chléb, který láme vedle kousků jablek a pak ještě vysype dvě plné hrsti černé slunečnice na kámen vedle krmelce, kam chodí zobat sýkorky.

Přecházíme k místu, kde otevírám pytel a sypu zrní mezi kořeny smrku.

Stačí.. zarazí mě Linda.. a na kupičku krájí poslední jablka.

Přicházíme k autu. Linda otáčí klíčky v zapalování..

Vem to kolem tý skládky.. říkám jí..

Stáčí volant doleva a míříme po cestě směrem k nedávné autonehodě.

Viděla si něco? Musí to být někde tady.. a dál projíždíme směrem ke skládce.

Na cestě není vidět ani stopa po bouračce.

Po pravé straně, vedle skládky, parkuje auto. Stojí před ním dva kluci.

Jeden je takovej tlustej a ten druhej vlasatej. Míjíme je a pokračujeme v cestě..

Kámo.. říkám ti, že si nevymejšlim.. podívá se tlusťoch vážným výrazem ke kamarádovi..

Něco sem tady včera viděl.. a zdůrazní svoje slova ránou pěstí do přední kapoty auta, o kterou se opírá.

Jo.. takže si nejdřív něco srazil autem, bylo to mrtvý a pak to uteklo..

Nebylo to mrtvý.. celou dobu se ti tady snažím vysvětlit, že to nebylo živý..

Vypadalo to jak lesklý hovno s nohama.. přísahám, že sem viděl, jak se to pohlo, dívalo se to na mě..

Kámo já mám dobrý modely, ale ne takhle..

Ty už to radši nehul.. potáhne a podá mu brko..

Čum.. támhle jde někdo se psem.

Zahoď to... podá mu zbytek hořícího jointa.. radši vypadnem..

To je určitě ten, co má na zahradě zahrabanou tu ruku.. pousměje se..

Vlasáč si dává posledního práska a zahazuje vajgl do pole.

Už sedí v autě, startují a míjí se s pejskařem, který po nich podezřele pokukuje skrz rozsvícená světla. Auto pak mizí s posledním zábleskem světel v dálce a pán s pejskem pokračuje za svitu měsíce na kraj lesa.

Mezitím o kus dál bloudí křovím temná postava. Sem tam se pro něco ohne. Sbírá po lese odpadky, které pak pojídá.

Všímá si pána se psem. Neví, co to je. Člověka nezná. Nemá s ním žádnou zkušenost až do včera. Co je tohle za divného tvora, přemýšlivě natočí hlavu.

Pán pokračuje dál a pouští psa z vodítka. Ten zaběhne do pole.

Pokračuje podél lesa sám. Je krásná letní noc, svítí měsíc a obloha je téměř jasná.

Vytahuje kapesník a hlasitě smrká. Odhazuje jej do křoví..

Zaslechl zvláštní zvuky, jakési skřípání nebo šustění, možná sýpání.

Něco mezi stromy na něj hodilo světelný odraz. Podívá se tím směrem.

Něco se k němu blíží.

Je tam někdo?!

Nikdo se neozývá. Zvuky se přibližují.

Vzdálenost mezi nimi se krátí. Nic nevidí. Něco se leskne a hýbe mezi stromy.

Otáčí se směrem od lesa a píská na psa v domnění, že zase někde vyhrabal něco zkaženýho a teď se tam s tím pere.

Pojď honem.. fuj.. necháš to!.. pokračuje a dívá se směrem k remízku mezi dvěma poli.

Slyší šramot z roští za sebou.. oddechne si a povídá.. no to je dost, kde seš ty čookle jeden ušatej, řekne s lehkou nadsázkou a dívá se do nebe na hvězdy. Cítí, že ho někdo chytil za na rameno a u levého ucha slyší nepříjemné skřípání.

Otáčí hlavou k rameni. Drží ho ruka omotaná v lepící pásce.

Vyleká se, až poposkočí.

Doufá, že je to nějaký hloupý fórek a pomalu se otáčí krátkými kroky a trupem.

Periferně vnímá postavu před sebou.

Stojí k sobě čelem.

Zdvihá pohotově ruce před obličej a zatíná pěsti..

Byl jsem reprezentant v boxu.. dejte si pozor a rozhlédne se po okolí kolem postavy.

Ta nehnutě stojí na místě a nejeví jedinou známku života. Pomyslí si, že si z něj někdo střílí.

Prohlíží si postavu a začíná mu docházet, že se někomu parádně nachytal na špek.

Je pěkně hnusnej, říká si... To jste si dali práci, pitomci.. zavolá nahlas v domnění, že se někdo ukáže..

Tak víte co? Když teda nikdo nevyleze a nikdo tu není.. já si toho panáka pěkně beru sebou.

Docela se vám to povedl, dobrej forek, tak díky, kluci... dokončí větu a znovu si prohlíží okolí. Nikde nikdo. Jen plastový panák omotaný izolepou před ním.

Tak dobře, máte co jste chtěli.. mějte se pěkně a zas příště.. přichází k postavě z lepící pásky.

Prohlíží si ji blíž a říká.. ty jseš ale hnusák, hnusnej.. kdo tohle vyrábí..

Sklopí před ním hlavu, aby se podíval na nohy..

Jak to sakra udělali, že stojí, pomyslí si.

Pravá noha neživé figuríny se zvedla ze země.

S hrůzou se narovnává, až se oba střetnou očima. ..

Panák nejeví žádné známky života.

Nebuď magor, pomyslí si, budou z tebe mít akorát větší prdel, jestli se tímhle někdo baví..

Povzdechne a odvrátí zrak od postavy.

Slyší známý zvuk. Něco ho chytilo za ruku. Mačká ji tak pevně, že mu jí snad rozdrtí.

Cítí, jak jej svírá stále pevněji. Bolestí jde do kolen. Na chvíli ztratil vědomí.

Probírá se a snaží se zorientovat. Cítí se slabý.

Zvedá se ze země a když pod sebe chce dát ruku, kácí se k zemi a obličej se mu boří do hlíny.

Zvedá se z bláta a otáčí hlavu k rameni.

Chybí mu ruka. Marně se ji snaží nalézt pod ramenem. Zmocňuje se ho panika. Adrenalin proudí jeho tělem.

Sahá kolem sebe a snaží se najít utrženou končetinu. Není tam.

Skřípavé zvuky se přibližují. Zvedá hlavu. Vrací se to! Co teď?!

Postava míří směrem k němu. Zvedá nad hlavu předmět, kterým se napřahá.

Očekává ránu. Zaklání se, až se svalí zcela na záda, aby se vykryl.

Postava se ho snaží udeřit.

Pohotově reaguje a snaží se bránit tím, že před sebe dává jednu a druhou nohu, aby jej nemohl umlátit. Tvrdá rána prošla skrz jeho obranu. Předmět mu prošel mezi nohama a zasáhl jej do obličeje a krku. Nebyly to žádné příliš bolestivé údery. Asi adrenalin z té utržené ruky, pomyslí si..

Další úder dopadá na žebra.

Zachvátí ho panika.. Při další ráně v předmětu poznává svoji chybějící ruku.

Bití ustává a ruka mu přiletí do klína. S hrůzou se podívá dolů.

V několika vteřinách omdlévá.

Mrtvé tělo zůstává ležet na poli.

Temná postava se ztrácí v lese mezi stromy..

Přibíhá pes. Zůstává stát s vyplazeným jazykem u těla svého páníčka a štěká..

Slyšela si to? .. obracím se na Lindu od displeje telefonu. Myje nádobí..

Co myslíš?

No čtu tady, že včera bylo nalezeno další tělo. Tomu neuvěříš..

Tělo bylo nalezeno bez levé horní končetiny, která byla od těla oddělena ještě před smrtí, podobně, jako v případě nedávné autonehody, která se stala nedaleko místa činu. Policie uvedla, že může s jistotou potvrdit, že se jedná o vraždu.

Kriminalisté zatím nedokáží přesně určit, zda spolu nějak oba případy úmrtí v dané lokalitě souvisí, ale vzhledem k nenalezeným odňatým končetinám to nemůžou s jistotou vyloučit... To jsou věci, co?

No a to je ze včera?

Jo.. včera večer.. To se muselo stát po tom, co jsme od tamtud odjeli.

Myslíš, že s tím může mít něco společného to auto, co tam stálo, když jsme jeli kolem?

Myslíš ty dva mladý kluky?.. nemyslím si, těžko.. taky jsme tam jako mladyý jezdili na brka.. pamatuješ? ..

Ale kdo ví.. každopádně jsem rád, že máme všechny ruce.. pousměju se

Teď se ti tam nebude chtít, co? Zasměje se I Linda a dodá.. tomu se nevyhneš.. přece mě tam teď nenecháš chodit smotnou.. zase se usměje..

Nakláním hlavu na stranu a úsměv opětuju, jakože s ní souhlasím..

Dneska tam stejně nejdeme.. dodá..

Stmívá se a z pootevřeného okénka auta, zaparkovaného vedle skládky, se valí oblaky kouře. Sem tam je slyšet kašel..

Kámo.. slyšel si to?

Prej tady včera zase někoho sejmuli.. utrhli mu ruku.. už mi věříš?

Kámo.. kdyby si přišel bez ruky, tak ti věřím..

Podívá se na něj a čeká, že se tlustej usměje.. čeká marně..

Do hajzlu! Ber mě chvíli vážně.. říkám ti, že se něco děje..

Tobě to přijde normální, že se tady během dvou dnů najdou dvě mrtvoly a obě bez ruky?

No tak to mi úplně normální nepřijde, ale pořád nechápu, jak s tím souvisí to tvoje hovno s nohama.

Řekl jsem lesklý hovno s nohama.. opravil ho..

Možná jsem si z toho ještě dělal prdel, ale teď už je to vážný.. pochop, že zmizel další člověk..

Kámo fakt.. já to viděl.. vypadalo to jak nějakej umělohmotnej panák. Jako smotanej z izolepy, prostě nějaká sranda.. ale říkám ti.. pohnul se, já to viděl..

Byl tam a pak tam nebyl, zmizel.. nebyl tam nikdo jinej, rozumíš?!..

Joo.. no dobře.. tak se hned nerozčiluj.. co to tady pro jistotu omrknout?

Kývne hlavou směrem ven..

Jo a dopadneme jako ten pejskař, kterej sem šel po nás...

Počkej.. ty myslíš, že to byl on, jo?

No kdo myslíš že to jinak byl.. kolik lidí sem asi chodí takhle večer..

Nevíš jakýho měl psa?

Ten včera měl vlčáka.. v novinách ale o rase nic nepsaly.. říkám ti.. byl to on..

Nebo tomhl být klidně ten vrah.. co víš.. káámooo.. vykřikne.. tuhle mám nejradši.. a zesílí rádio.

Z křoví vybíhá několik srnek. Vyplašily je zvuky. Lesklá postava sedí na pařezu a pod sebou má odpadkový pytel. Vybírá z něj plasty, vkládá je do úst a chroupe jeden kelímek od jogurtu za druhým. Slyší zvuk motoru. Skrze stromy prosvítají světla.

Žádná cesta tam nevede.. Nejspíš někdo s teréním vozem.

Sahá do pytle pro další kelímek.

V teréním voze mezitím kluk uklidňuje svoji holku, která se dí vedle něj.. Tohle auto se dostane všude... a přepíná na čtyřkolku.

Mě nejde o to, jestli se dostaneme tam, ale abysme se dostali zpátky, aby to nedopadlo jako minule..

Tobě to minule snad vadilo?

Pamatuju si, že jsme si to docela užili..

To možná jo.. ale klidně by mi stačilo, kdybysme zajeli na parkoviště.. odpovídá a přitom se ironicky usměje směrem k němu..

Už tam budem.. tady to je sešup, sleduj.. podřazuje a přidává plyn..

Přední náprava auta se zhoupne metr hluboko, truck sebou škubne, přední kola se hrabou znovu do kopce a zadek se hrabe z hloubky dolíku.. vyjíždí nahoru a přitom zvládá několik úhybných manevrú mezi stromy a pařezy..

Jsme tady.. podívá se ní.

Vzpamatovává se ještě z jízdy a pak přehodí nohu k němu na klín.

Kluk v tu chvíli nadskočí a praští se hlavou o střechu auta. Lekl se.

Stiskla nohou omylem klakson, který zatroubil.

Seš blbá, reaguje kluk podrážděně a drží se při tom za temeno hlavy..

Ta se jen usměje, obejme ho v pase nohama a pokračují v líbání..

Slyšel si to?.. přeruší ho..

Co sem měl slyšet?.. Prdíš mi tady snad? Směje se na ní a tváří se podezřívavě.

Si blbej.. odpovídá a stahuje nohy zpátky na svoji sedačku..

Prosimtě..co zas je?!..

Promiň, ale necítím se tady dobře.. Nemůžeme jet jinam? Podívá se smutně..

Vždyť jsme teď přijeli..

Já vím.. ale.. zase se na něj upřeně podívá..

No dobře.. zarazí se a ztichne, jakoby také něco poslouchal..

Dívají se na sebe.. mlčí.. upřeně poslouchají, když se dívka otočí k okénku...

Přítel ji stiskne v bocích, aby ji vystrašil..

Aaaaaaa.. vykřikne. To se ti povedlo.. seš fakt blbej.. dělej, startuj, ať už jsme pryč..

Někdy se chováš fakt jak debil..

Startuje a zapíná rádio. Zrovna běží zpravodajská relace..

Včera ve večerních hodinách bylo nalezeno tělo nedaleko skládky..

Vypne rádio a znovu se vyčítavě podívá na svého kluka, který začíná chápat, že by odsud měli vážně vypadnout, jestli si chce užít.

Prohlíží si ty krásné nohy a pevný prsa. Pomalu zařadí rychlost.

Kapota zaduněla. Něco spadlo na střechu auta.

Do pí..sku, zahláskuje od volantu.. Větev pojebaná.. a rozjíždí se.

Pokračují několik metrů..

Větev odpadá ze střechy tak, že ji vidí z okénka.

Pořádnej klacek..

Střechou proniknou další dvě mohutná zadunění.

Dívka se lekne a znovu zaječí.. Aaa..

Seš normální?! Víš jak se vždycky leknu, ohradí se na ní..

Pokrčí rameny.. On se na ní dívá, pokračuje v jízdě a říká jí..

Tohle už mi nepřišlo jako větev. Radši fakt jedeme..

Podívám se na to, až budeme pryč z lesa.. Točí volantem na jednu a pak druhou stranu, aby se vyhnul pařezům. Minule tu měl potíže. Na jednom takovém uvízl.

Na střechu dopadá další rána.

Podívají se na sebe. Něco není v pořádku.. Začínají mít skutečně strach..

Řadí vyšší rychlost a přidává plyn. Chybí několik desítek metrů, než se dostanou z lesa na pole. Střechou se nese zvuk dalšího úderu. Okénko u řidiče se roztříštilo.

Lekl se, ale přesto dál vší silou drží volant. Kličkuje mezi stromy.

Z okna jsou slyšet zvuky šustění a skřípání.

Začíná si myslet, že to nezvládnou..

Připoutej se!.. a opakuje to ještě jednou a hlasitěji směrem k dívce..

Ta se na něj podívá a pokrčí mírně čelo.. Připoutá se..

Stáčí se doprava..

Tak tak minuli pařez. Mohl je na místě zastavit.

Míří k dolíku, kterým přijížděli. Přední náprava vozu zmizela v hloubce.

Kola narazila kolmo do svahu a odpružila celé auto půl metru zpátky.

Všechna čtyři kola se několikrát protočila. Auto téměř vyletělo ven..

Pozor! Strom.. křičí na něj..

Prásk.. ozvalo se u spolujezdce.

Zpětné zrcátko se roztříštilo o strom..

Joooo.. vítězně se raduje, vidí, že schází jen několik metrů, než se dostanou do bezpečí na pole..

Projíždí keře v příkopu a vyjíždí z lesa na pole. Oba dýchají tak nahlas, že je to pomalu slyšet ven..

Jede pár desítek metrů, když v tom se otáčí a staví se světly do lesa..

Co děláš, vykašli se na to.. pojeď už..

Počkej.. chci se podívat..

Jede blíž a rozhlíží se.. Mezi stromy se něco pohlo..

Vidíš.. ukazuje prstem do tmy..

Co mám vidět?!.. Já nic vidět nechci! Pojeď už prosííím, naléhá na něj.. Na co se, po tom všem, chceš ještě dívat?!..

Počkej!.. a upřeně sleduje dění mezi stromy.

V lese se něco hýbe. Vidíš odkud jsme vyjeli?..

Hele, tam.. Ukazuje prstem..

Křoví se mírně chvěje a vybíhá z něj skupina srnek..

Podívají se na sebe a lehce se pousmějí.. Spadl jim kámen ze srdce.

Tak už prosimtě pojeď..

Dobře, kývne.. Rozjedou se přímou čarou přes pole..

Projíždí příkopem a dostávají se konečně na polní cestu, která navazuje na asfaltovou silnici.

Podívám se na tu střechu..

Zastaví a chce se vyklonit rozbitým oknem.

Dívka vezme do ruky telefon a prstem projíždí zeď profilu svojí kamarádky.

Nakloní se z okna a vysouvá tělo. Hledá místo, pro pravou nohu tak, aby nemusel špinavou podrážkou šlápnout na sedadlo.

Zvedá hlavu a vytahuje krk nad kapotu.

Cosi ho za ní drží. Táhne ho ven z auta.

Dívka vykřikne. Odhazuje telefon.

Chytne svého přítele za nohy a pas. Drží ho vší silou.

Pustilo ho to. Tělo se uvolnilo.

Snaží se ho vtáhnout dovnitř a usadit zpátky do sedadla.

Daří se jí to. Už sedí.

Vytahuje hlavu z prostoru pod jeho paží.

Na krku a obličeji cítí vlhko. Horká tekutina jí stéká po obočí.

Otře si čelo. Dívá se na hřbet ruky.

Vidí krev. Otírá se znovu.

Zvedá hlavu ke svému příteli. Z auta se ozval výkřik..

Snaží se otevřít dveře auta. Nachází kliku, dveře odstrčí od sebe, ty se rozletí.

Vybíhá z auta do tmy. Míří k asfaltové silnici.

V půli cesty se otáčí.

Na kapotě auta vidí něco jako postavu v lesklém oblečení.

Vypadá to, jako když něco jí. Drží to oběma rukama a trhá z toho kusy.

Ne e.. rozpláče se..

Poznává hlavu svého přítele.

Běží dál k cestě.. Běží ještě několik kilometrů po ní, než potká auto, které jí staví.

Nasedá .. Prosím zavolejte polici, někdo zabil mého přítele.

Opírá čelo potřísněné krví o palubní desku a brečí. Paní za volantem okamžitě bere telefon a vytáčí číslo policie. Jedou na služebnu.

Na policejní stanici dívka sedí u stolu naproti před inspektorem.

Za zády mu stojí strážník a tváří se, jakoby měl rozhodnout o tom, kdo z nich dvou bude moct odejít.

Inspektor pokračuje..

Takže mi, mladá dámo, chcete říct, že mu utrhl hlavu nějaký úchyl oblečený v latexu.. po tom, co Vás ten úchyl překazil romantiku v lese, kam jste se dostali díky terénímu vozu..

Proč mi přijde, že mě neberete vážně? Odvětí dívka a je na ní vidět, že jí to urazilo.. pokračuje..

Já skutečně nevím, kdo nebo co to bylo, ale viděla jsem to.. bylo to odporný..

Chápete, že to utrhlo Martinovi hlavu? Rozbrečí se a založí ruce do klína..

Vypadalo to, jakoby ji žral.

Dobře.. možná jste něco viděla, ale ujišťuji Vás, že věci vždy nemusí být tak, jak vypadají..

Váš přítel sice přišel o hlavu, ale.. abych vás uklidnil, nenašli jsme žádné známky, které by nasvědčovali tomu, že by hlava byla pojídána..

Chcete mi říct, že máte Martinovu hlavu?! a z očí jí vytrysknou další slzy..

Vyšetřování je přísně tajné. Nemohu Vám sdělit více, ale věřte mi, že můžete být klidná...

Podívá se na ní a pravou ruku položí soucitně na její levou..

Musíte teď být silná.. Kdybyste si vzpomněla na cokoliv nového, nepatrnou maličkost, cokoliv by nám mohlo pomoct, neváhejte mi volat..

Pomůžete tím dopadnout jeho vraha..

Tady máte kontakt. Předává jí lístek, na který při jejich hovoru napsal telefon.

Lindo.. to musíš slyšet!!..

Druhý den v novinách čtu nahlas..

Kriminální policie včera večer oznámila další nález těla nedaleko místa činu, kde byla nalezena oběť s odtřenou paží.

Podle výpovědi svědka, který byl na místě činu, když se stala vražda, byla oběti odtržena od těla hlava, kterou policie dosud neobjevila, přestože již podruhé proběhla rozsáhlá pátrání..

Podobně jako je to s končetinou předešlé oběti nebyla nalezena.

Přestože mluvčí policie nevyloučil verzi, že odňatou končetinu odneslo zvíře, začíná se spekulovat o tom, že úmrtí se stala v důsledku toho, že se v okolí pohybuje masový vrah.

Kriminalisté proto vyzývají občany, aby neprodleně ohlásili cokoliv by mohlo vést k dopadení pachatele, který má za poslední 4 dny na svědomí nejméně 2 oběti.

Zda vraždy souvisí s nedávnou autonehodou zatím zůstává otázkou.

Úřady krajského ředitelství policie české republiky varují před možným dalším počínáním vraha. Vyzývají občany, aby dbali zvýšené opatrnosti a to především v okolí, kde probíhají vyšetřovací práce..

Nechci, aby to vypadalo, že se mi dneska nechce krmit, ale.. Docela síla, nemyslíš?.. ještě se ti tam dneska chce?..

Prosimtě.. můžeš si vzít dřevěný meč z garáže, jestli se bojíš.. zasměje se..

Přikývnu.. hm.. to jsme teda vybavený..

Nakonec nás něco sežere kvůli tomu, že krmíme zvířata, aby je pak sežrali myslivci..

Haha.. reaguje. Z jejího hlasu je cítit ironie.

Sedáme do auta. Vzadu máme několik pytlů se zrním a bednu s jablky.

Přijíždíme k lesu.

Vyložili jsme krmení a pokračujeme dál mezi stromy.

Je ještě docela světlo. Paprsky prosvítají korunami.

Jsem rád, že už začíná být léto.. odkloním hlavu z korun stromů a pousměju se na Lindu.

Ta úsměv opětuje.

Přicházíme ke kemelci. Linda si pokládá batoh k nohám.

Rozvazuju pytel, zvedám a naklápím ho. Sypu z něj zrní krmelce, pokládám vedle.

Přichází Linda s nožem a plnou náručí jablek.

Krájí je a skládá kolem obilí. Zandavá nůž zpátky do pouzda.

Vytahuje z batohu igelitový sáček s plátky sušeného chleba. Vysýpá jej vedle.

Igeliťák strká do postranní kapsy. Trčí z ní jedno ucho pytlíku.

Krmelec nám pomalu mizí za zády.

Přicházíme ke smrku. Vysypal jsem tu další hromadu zrní.

Jdeš už?!.. Ať tady nestrávíme zase věčnost..

Joo, milý.. prosimtěě.. co bys dělal jinýho.. sledoval blbý videa na youtube..

No jooo prositě.. dodávám a tvářím se na ní..

Linda jde cestou ke mě. Smrková větvička zachytila ucho igelitového sáčku trčícího z kapsy. Vytáhla ho a zůstal viset v houští.

Chvílema jej plní vítr..

Linda klečí pod stromem a krájí jablka.

Všímá si sáčku, který ztratila. Vstala a jde ho sebrat.

Zafoukal vítr a igelitový pytlík se vznesl. Odnesl jej vysoko do korun stromů.

Snad pro něj nepoleze na strom, říkám si v duchu. Je toho schopná.

Pokračujeme cestou a všímáme si strečové folie. Je všude po lese. Visí ve větvích.

Vítr odvál igelity ze skládky až do lesa.

Vidíš to?.. ukazuju směrem k igelitu, který je zavěšený několik metrů nad zemí .. to jsou hrozný prasata ty lidi.. podívám se na Lindu a kroutím u toho hlavou..

No.. ale to je všude.. jen si to vem.. kam se podíváš..

Fakt si někdy říkám, jestli to těm lidem někdy dojde a jestli se někdy něco změní..

Tady se nic nezmění.. vidíš, co se děje teď s těma uprchlíkama.. budeme muset taky prchnout.. Naštvaně sáhnu po igelitu a strhnu jej ze stromu. Mačkám ho do koule, aby se vešel Lindě do krosny.

Počkeej.. sundává si krosnu ze zad.

Společnými silami se snažíme namačkat zmuchlaný igelit do batohu.

Je tam.. Linda si hodila krosnu na záda. Přicházíme k místu, kde vyložíme poslední zrní.

Do batohu pak ještě strká několik prázdných pytlů po zrní a igelitku.

Nabíráme tempo zpátky, cestou k autu. Máme před sebou dobré dva kilometry chůze.

Už je šero, prd vidím.. Dojdeme k autu a bude tma..

Vzpomněl jsem na článek v novinách.. začíná mi být trochu úzko, ale nedávám to na sobě nijak znát. Pokračujeme z pěšiny na lesní cestu..

Z batohu je slyšet zvuk šustění igelitu. Při každém našem kroku se popruhy batohu napnou a povolí a tím mačkají jeho obsah. Pěkně krok za krokem.

Leze mi to na nervy. Koukám na ni, krčím nos a cením zuby..

Pokračujeme dál a posloucháme ty otravné zvuky.

Za závorou jsou popelnice. Už jen chvilku.. dodává.

Mezitím se setmělo. Před sebou máme druhý kilometr.

Stůj.. a chytám Lindu za ruku, aby se zastavila.. Slyšíš to?

Co myslíš?..

To šustění... ty to neslyšíš?

Jasně že to slyším.. celou cestu.. ukáže palcem na krosnu, co má na zádech, a zasměje se..

Psst..Ticho.. slyšíš to? To není jak z báglu..

Několik metrů před námi vidíme, jak se cosi prohnalo křovím.

Běží to dál.

Ozývá se něco zprava.

Chytil jsem Lindu za ruku a rychlým krokem pokračujeme v cestě. Běžíme..

Přes ten blbej batoh s igelitem není nic slyšet. Sakra!

Za námi něco je.. otáčím se..

Něco odráží světlo měsíce mezi stromy. Běží to naším směrem.

Přidej, běží to za náma!..

Zrychlujeme.. Periferně vnímám dění mezi stromy po levé straně. Vidím pohyb.

Do prava, křičím.. a chytám Lindu za rameno.

Stočíme se do strany.

Běží předemnou. Nevšímám si cesty. Běžím jak můžu.

Špatně jsem doskočil. Podlamují se mi kolena. Padám k zemi a držím se za kotník.

Vidím Lindu, jak mizí předemnou mezi stromy.

Sakra.. povzdychnu.. a snažím se potichu vstát, přičemž se rozhlížím..

Zvuky kolem ustaly.. Vstávám a snažím se rozhýbat.

Bodá mě v kotníku, přesto se rozeběhnu. Snažím se běžet stejným směrem.

Linda běží lesem. Otáčí se za sebe. Nikkoho nevidí.

Je tu někdo? Stojí a opakuje volání, tišeji..

V houští se něco pohlo. Spustí batoh z ramen. Nechá ho ležet na zemi a běží dál. a odhazuje jej.

Slyší skřípavé zvuky za jejími zády. Cítí, že jsou čím dál blíž.

Prudce se otáčí, ale běží dál kupředu. Zahlédla cosi jako lesklou postavu. Přibližuje se.

Otáčí se znovu.

Vbíhá do jedné z folií, které sem navál vítr. Lepí se jí na tvář.

Rukou se snaží odhrnout igelit, aby skrze něj mohla projít.

Daří se jí to.

Ohlíží se zpátky za postavou, která ji pronásleduje. Motá se do další folie. Jsou tu všude kolem. Chce jí odhrnout jako předtím. Jednou nohou na ní stojí.

Nabírá rotaci, chytá se za folii. Druhou nohu dává před sebe tak, aby neupadla. Rázem se ocitá zamotaná ve střečové folii jako by to byl koberec.

Dalším krokem ztrácí rovnováhu. Igelit se urval ze stromu.

Linda padá omotaná igelitem na zem.

Panikaří. Igelit kolem těla, se jí lepí na obličej. Zamezil přísun vzduchu...

Vidí skrze lesklou postavu. Sklání se nad ní.

Náhle se folie kolem ní napne. Prostor kolem ní se ještě zúžil. Cítí trhnutí.

Táhne jí, někam jí táhne, dochází ji, když se vrstva folie kolem jejího těla střídavě napíná a povoluje, jak ji sune za sebou po zemi.

Drží konec folie, ve kterém je uvězněná a popotahuje jí směrem do lesa.

Linda se vší silou snaží potrhat igelit, který má kolem těla, ale vrstva je příliš silná.

Slyším křik. Jsem nedaleko. Zrychluji.

Několik metrů před sebou vidím lesklou postavu. Nejspíš nějakýho chlapa.

Přibíhám. Táhne za sebou igelitový pytel. Poznávám z něj Lindin hlas.

V ruce mám nůž. Nebylo nakonec tak hloupé si ho vzít.

Řítím se na něj. Noha mi sklouzává po něčem tvrdém a hladkém.

Padám před sebe s nožem v ruce. Dopadám na kolena a nůž se boří do hrudníku lesklé postavy.

Pouští folii. Nůž držím pevně, zůstal mi ruce.

Svalil se na záda a zaběhl po čtyřech do křoví. Je z něj slyšet zasyčení.

Na kolenou se přesouvám k Lindě, snažím se jí vysvobodit.

Dej ruce pryč... řvu na ní...prořízl jsem folio, kterou má před obličejem, aby se mohla nadechnot.

Řez vedu folií až k pasu.

Sedá si a rozevírá od sebe. Vstává.. Vyvlékla se a je venku.

Dělej, vypadneme!.. Dáváme se na útěk směrem k autu.

Dobíháme k němu, sedáme, startuju..

Vem to rovnou na policejní stanici.. Co to sakra bylo? Viděl si to?..

Bodl jsem ho nožem.. nevim, nevypadalo to jako člověk.. hajzl..

Všimla sis jak se to lesklo?

Co řekneme polici? Myslíš, že to byl člověk?

Nevím.. pravdu? Prostě jsme šli lesem a něco na nás zaútočilo.. myslíš, že mám říkat to o tom noži? Ještě tě zavřou.. nech si to raději pro sebe..

Myslíš, že s tím má něco společného ta černá skládka? Všiml sis toho bordelu, co byl všude kolem? Vypadalo to tam jak z nějakýho hororu.. Málem jsem se udusila.

Jo, viděl jsem to.. Ještě teď jsem posranej.. Adreanlinové krmení, dnes..

Míjíme skládku. Stojí tam stejné auto jako minule.

Otočíme to? Podívám se na Lindu..

Proč? Myslíš, že s tím mají něco společného?..

To nevím.. Měli bysme je varovat.. Ten hajzl odsud nebude daleko.

Myslíš, že to mohl přežít? To bodnutí?

Nevím.. Doufám, že ne..

Na křižovatce to otočím..

Mezitím v autě u skládky...

Balíš, Máro.. povídá vlasatej a podává druhámu sáček..

Bere ho. Vytahuje z přihrádky stovkový papírek a drtičku.

Otevře ji a položí na palubní desku za volant. Rozevírá sáček a vyndavá jednu paličku.

Trhá kousek papírku z krabičky po cigaretách a tvaruje jej do filtru.

Natahuje se na palubovku a sype rozdrcenou sušinu do papírku.

Žmoulá to mezi prsty, pak zatočí papírek a olizuje lepení.

Několikrát ji pak ještě poválí mezi prsty a pak odtrhne přebývající papír podél lepení.

Odtržený zbytek papírku vyhodí z okna auta. Snáší se k zemi..

Není to to auto, co před chvílí jelo kolem? Všimne si světel, která míří po cestě k nim..

Vypadalo to, jako když se otáčí, tam na křižovatce.. hele asi jo.. co myslíš? .. podívá se na kamaráda..

Vypadneme odsud.. Nastartoval. Kola se protočila.

Rozjíždí se a stáčí volant na cestu.

Vidíš to? Ukazuje Linda prstem skrze přední sklo.. Vypadá to, že odjíždějí..

No jo.. Stejně tam musíme.. Kde jinde se otočíme.. míříme k odpočívadlu.

Vidíme, jak světla auta, které odsud odjelo mizí v zatáčce.

Otáčíme se a pokračujeme na stanici.

V autě je ticho. Je slyšet pouze rádio. Nemluvíme. Přemýšlíme nad tím, co jsme viděli a co řekneme na policii.

Vidíš je ještě? Jedou za náma?

V klidu, Máro.. nikdo za náma nejede.. otočili se tam..

Třeba si mysleli, že tam něco vyhazujem... je tam ta skládka..

Měli bysme začít jezdit jinam.. Začíná tu být docela rušno. Stačí, že vzali papíry tobě.

Hm.. přikývne a pokračují v jízdě.

Sedíme ve vyšetřovně.

Před námi je stůl a na něm lampa.

Naproti sedí inspektor. Za ním, u dveří, stojí policista. Tváří se, že nás ven už nikdy nepustí.

Vypadá to tu jinak, než z béčkového filmu, pomyslím si a dál poslouchám..

Říkám Vám, že si nejsem jistá.. pokračuje Linda ve výpovědi..

A vy jste to, říkáte, viděl taky.. podívá se na mě..

Jistěže viděl. Bodl jsem do něj nůž..

Posloucháte vůbec něco z toho, co Vám říkáme? Praštil jsem pěstí do stolu.

Inspektorův výraz v tváři se nezměnil.. pokračuje..

Víte.. už jsme tu měli dámu.. Konkrétně přítelkyni oběti ze včerejšího dne..

Znáte ji? Otevírá desky, které má před sebou.

Vytáhl fotografii a hodil ji před nás na stůl.

Je na ní blonďatá dívka. Nikdy jsem ji neviděl, pomyslím si..

To je Klára.. Linda poznala dívku.. Byly jsme dřív kamarádky. Stalo se jí něco?!

Víte.. myslel jsem si to, že se znáte.. pousměje se inspektor..

A je v pořádku? .. pokračuje Linda a podívá se na polictu u dveří..

Přihmouřil oči. Jeho podezření zřejmě roste.

Jaká Klára? Podívám se na Lindu a přemýšlím, jakto, že já si ji nepamatuju..

Chodili jsme spolu na základku.. byli jsme kamarádky. Po přijímačkách jsme šla každá jinam. Několikrát jsme se viděly. Nevídáme se tak jako dřív..

Každý máme teď jiné starosti.. Znáte to..

A teď.. v poslední době.. pokračuje inspektor.. Viděla jste se s ní nebo byla jste s ní v kontaktu?

Proč? .. Proč Vás zajímá tohle? .. chvíli se zmyslí.. Stalo se něco Kláře? .. upře se na něj pohledem..

Vaše přítelkyně je v pořádku, alespoň co se týká fyzické stránky, můžete si být jistá.. Je celou událostí trochu vyděšená, ale věřím, že bude v pořádku..

Takže.. to byl její přítel, který podle toho, co psali v novinách přišel o hlavu, která se nenašla?..

Podobně, jako s tou utrženou rukou.. pokračuje inspektor.. Při výpovědi popisovala vraha svého přítele podobně. Podle ní pachatel mohl být oblečený v kostýmu z latexu. Nejspíš je sledoval už v lese, kam si přijeli užít romantickou chvilku.

Přišlo vám na tom muži v lesklém něco neobvyklého? Je možné, že to byla tatáž osoba?.. nakloní se nad stůl směrem k nám..

Když jsem do něj bodl nůž, projel jím jako máslem. Určitě krvácí. Bylo to zvláštní..

Jak už jsme Vám říkali, byla tma... jestli to byl někdo v latexu vážně netuším.

Máte ten nůž tady s sebou?

Mám.. v autě..

Bude Vám vadit, pokud dáte tady kolegovi klíče od vašeho vozu, aby pro ten nůž došel?

Položím klíče od auta na stůl.. Tady..

Vezme je a hodí za sebe přes rameno.

Strážník je chytí. Jeho kroky se rozléhají chodbou, až nejsou slyšet.

Ve výslechové místnosti je ticho.

Strážník se ve chvíli vrací s nožem, který je uschovaný v pouzdru.

Předá jej inspektorovi. Ten nůž vytahuje z pouzdra a přitom bedlivě sleduje čepel a rukojeť. Hledá na ní známky jakéhokoli zápasu, stopy krve.

Ani kapka..prohlásil.. Jste si jistý, že jste ho bodnul tímto nožem a podíval se na mě..

Jiný jsme sebou neměli.... Nůž je úplně čistý.

Dobře.. pro dnešek Vás pustím domů..

V tu chvíli se nám trochu ulevilo. Nebyl to příjemný rozhovor.

Je možné, že se Vás budu chtít ještě na něco zeptat, takže budu rád, pokud se během vyšetřování nevzdálíte nikam daleko mimo kraj. Kdyby jste si vzpomněli na cokoliv dalšího, ihned volejte!

Vytáhl z kapsy vizitku, kterou pak mrštil na stůl vedle fotografie..

Zvedl se a odešel z výslechové místnosti.. Ulevilo se nám. Strážník nás doprovodil ven ze stanice.

Nashledanou.. řekl a zabouchl za námi vchodové dveře..

Pozdrav jsme nestihli ani opětovat.

Sedáme tedy do auta a vyrážíme unavení domů. Je kolem jedné ráno..

Když ležíme v posteli.. Linda ještě povídá.. Zítra zavolám Kláře, zajímalo by mě co viděla..

To je dobrej nápad.. odvětím a usínám. Chvíli nato usíná také.

Je sobota. Vstávám z postele. Jdu dát vařit vodu na kafe. Cestou do kuchyně se skláním k počítači, který zapínám. Začíná být slyšet větráček chlazení.

Linda si natahuje peřinu na hlavu, aby nic neslyšela a mohla dál spát..

Zaleju dvě kávy a jednu si nesu k počítači.

Nic o nás nepíšou. Čekal jsem, že ve zprávách něco bude. Na druhou stranu, je pochopitelné, že policie nemá žádný zájem na tom, aby média vědala víc, než vědět musí. Nepanuje tu v okolí příliš pozitivní nálada. Lidé se začínají bát.

Může se to stát každému! Po okolí běhá masový vrah a navíc vraždí místní obyvatele.

Nechám Lindu spát. Jdu do koupelny. Vracím se ze záchoda.

Linda už je na nohou, protahuje se a hlasitě si zívne. Akorát vstala.

Když se míjíme, dáme si pusu.

Slyším, jak naší ulicí projíždí popelářský vůz a přemýšlím nad tím, co se nám včera přihodilo. Zdá se mi to neuvěřitelné, ale sen to rozhodně nebyl.. Ještě se třesu, když se podívám na nůž, který leží na stole. Snažím se na to víc nemyslet..

Linda právě přišla z koupelny. S kartáčkem v puse si vedle vybírá co na sebe.

Přes dveře slyším, jak doléhají dveře skříně a šuplíků, když vyndavá a zase uklízí kusy oblečení.

Budeš jí teda dneska volat? Mluvím na ni přes dveře..

Jasně, že jo.... Mohli bychom se za ní zastavit, když bude mít čas.. odpovídá a dál je slyšet dovírání dveří šatníku..

Věnuju se zprávám.. Slyším, jak vytáčí číslo vytáčí číslo..

Vyzvání to.. povídá.. Zvedla to.

Ahoj, Lindi.. prosimtě nezlob se, ale teď se to nehodí, není mi nejlíp.. Zavolám ti, až to půjde.. Dobře?..

Počkej.. reaguje Linda pohotově.. my jsme ho viděli!.. toho kdo zabil tvého přítele..

Vy jste to viděli? .. co máš na mysli?

Toho chlapa v latexu. Na polici nám řekli, že si viděla něco podobného. Byli jsme tam do rána. Proto volám až teď. .. chvíli je ticho. Pokračuje..

Můžeme se spolu sejít? Myslíme, že ty vraždy souvisí s tou černou skládkou.. Můžeš?

Dobře.. Kde se potkáme?

Mávám na Lindu.. Řekni jí, že se sejdeme u tý skládky. Porozhlédneme se kolem..

Počkej.. mávne na mě a dál poslouchá, co jí říká Klára..

Mám teď ještě zařizování kvůli tomu, co se stalo ve městě. Potřebují odemě ještě několik podpisů ohledně výpovědi.. Můžeme se klidně potkat ve městě..

Dobře, potkáme se ve městě.. souhlasí Linda..

Tak kolem jedný v tý kavárně, kam nás brali rodiče na horkou čokoládu jako děti?..

To je dobrý nápad.. budeme tam.. tak teda zatím, Kláro.. a drž se..

Také Lindi, teda v jednu, papa.. pozdravuj.. a ukončí hovor..

Mám tě pozdravovat, otočí se na mě Linda a mobil pokládá zpátky na stůl.

Máme dopoledne před sebou.

Klára vychází z policejní stanice a hřbetem ruky si utírá slzy. Kapesník pak vkládá do kabelky.

Dívá se na čas. Bude půl druhé. Vytáčí poslední volané číslo..

Ahoj, tak už to mám za sebou.. zvládlo se to dřív, než jsem čekala.. jste někde tady?

Akorát vyrážíme odpovídá. Právě jdeme k autu.. Dej nám dvacet minut.. Víš, jak to tam je s parkováním..

Zkuste to vedle toho marketu u stanice.. Víš, ne?.. Není to daleko.. Já tam parkuju. Do kavárny je to odsud 3 minuty chůze.

Dobře, tak zatím, ať na nás nečekáš.. za chvíli jsme tam.. papa.. Pokládá telefon..

Sedáme do auta a jedeme kolem kavárny.

Není kde zaparkovat, všechno obsazený..

Jako vždycky.. zamumlám si pro sebe.. a otáčím auto směrem k marketu.

Měl si ji poslechnout rovnou..

No joo..

Auto je na místě. Zamykám.

Po 3 minutách chůze jsme před kavárnou.

Už ji vídím, sedí támhle, vzadu.. vidíš.. podívá se na mě Linda..

Přícházíme ke stolu..

Ahoooj, jak se máte? A jde směrem k Lindě.. chvíli se objímají.. Sedáme si..

Dobrý den.. přijde obsluha..

Dobrý den.. odvětím.. dáš si taky kávu? .. podívám se na Lindu.. Přikývne..

Tak dvakrát laté, milá dámo..

Obsluha zopakuje.. dvakrát latéé.. a zachází zpátky do dveří..

Tak povídej.. pokračuje Linda a přisune si židli o kousek blíž ke Kláře..

Co si vlastně viděla?

Zajímalo by mě, co jste viděli vy?.. pokračuje Klára.. když jsem to říkala na komisařství, vysmáli se.. Jednali se mnou, jako bych ty lidi zabila já..

Myslíš, že v našem případě to bylo jinak?

Chvíli se pak bavíme o tom, co jsme viděli a snažíme se marně jednomyslně schodnout na tom, jestli to byl člověk nebo něco jiného..

A to šustění? Slyšeli jste to taky? ..

Jo.. To šustění.. Vítr navál do lesa ten bordel ze skládky. Jezdíme kolem.. Je to čím dál horší..

Kdo ví, co tam všechno je, v tom bordelu.. Nedivila bych se, kdyby ty utržené končetiny byly někde tam.. Upřímně.. vůbec se mi tam nechce..

Musíme se tam podívat, třeba na něco přijdeme..

Policie nás stejně nebere vážně, dodá Klára a naštvaně povzdechne..

Svezeš se s náma?. povídám jí.. K autu tě pak hodíme..

Kývla že ano.

Zvedám se od stolu a zasouvám po sobě židli..

Určitě si máte co říct.. jdu pro auto. Za deset minut Vás tu naberu..

Rozhlédl jsem se a přešel přes ulici.

Pokračuju cestou k marketu. Nasedám do auta, projíždím dva bloky a zastavuji před kavárnou.

Holky se zvedají od stolu a nastupují. Jedeme z města.

Míjíme poslední domy a blžíme se k odpočívadlu.

Víš kolik tam bude mršin a zbytků všeho? Plísně.. fuj.. ještě se Vám do toho chce? A krčím nos a obočí...

Jako jasný.. můžeme to nechat bejt.. ale pak zmizí další člověk.. a..

Máš pravdu.. aspoň to zkusíme.. Vzala si ty rukavice?

Jojo, mám pro všechny.. jsou pogumovaný, takže by měly bejt dobrý..

Dám blinkr do prava a stáčím volant. Přijíždíme na odpočívadlo. Vypínám motor.

Sedíme v autě a nevěřícně zíráme na skládku.

Je pryč..

Podle všeho to vypadá, že to někdo uklidil.

Myslíš, že to byl ten vrah? Že tím chtěl zahladit stopy?..

To nevím.. každopádně.. tady už nic nenajdem..

Vousatý děda vykukuje z kabinky vrátnice sběrného dvoru ven. Přijíždí dodávka.. Nakloní se z níá mladý muž.

Dobrý den.. vezu odpad? Kam s tím?

A co nám vezete pane?

Většina jsou plasty a jinej tříděnej.. Lidi jsou hrozný hovada.. dodává..

No to mi povídejte? Jel jste někdy kolem odpočívadla, směrem z města?.. podívá se na něj a pokračuje.. Jezdím kolem do práce a z práce každej den.. Hrozný, co lidi dovedou!.. Vidíte támhle na konci? Velké modré kontejnery.. tak tam a ukáže prstem přes celý dvůr..

Jo, jsou to prasata.. je to smutný.. ale tak.. nemůžete si to tak brát, pane, všichni nejsme takoví, a rozjíždí se pomalu ke kontejnerům.

Vystoupí z dodávky. Otevře zadní dveře a vleze dovnitř.

Několik pytlů vhazuje do komunálního odpadu, pak znovu naskočí do korby.

Vyhazuje z ní žluté pytle. Padají přímo do kontejneru. V rohu už mu zbyla jen figurína z izolepy.

Tebe si nechám..ušklíbne se na plastového panáka. .. A nebo..

Chytí ho a vyhodí z auta také.

Nato slyší výkřik.

Fuj! Přiznám.. to jste mě teda dostal.. slyší z venku.

Stojí tam pán z vrátnice a drží se za prsa.

Dávají se do smíchu, když zjistí o co jde.

To jste dělal Vy? Málem mě trefilo, jak jsem ho viděl vyletět z auta.

To zrovna ne, ale je docela zajímavej.. Tělo vypadá, jako by bylo ze zmačkané strečové folie, kterou někdo omotal lepící páskou.. na místo očí má dvě plastová víčka od cocca coly a v ústech, místo zubů, řadu zátek do piva..

Vypadá krvelačně.. co mu říkáte? Otočí se směrem k pánovi.. ten se znovu usměje a přikývne..

Všechno v pořádku? Zeptá se ještě..

Je to všechno, děkujeme.. a ukládá panáka zpátky do rohu v dodávce.. Zabouchl dveře.

Přejíždí dvůr a když se míjí s vrátným, zvedá ruku.. Tak se tu mějte pěkně.. nashledanou..

Muž v okénku se na něj ještě jednou usměje a pozdrav mu oplatí.

Řidič přijíždí domu. Nese si panáka z izolepy a druhou rukou odemyká a zamyká.

Vešel do bytu a pokládá ho do předsíně.

Když jde přes něj do koupelny, zastaví se a prohlíží si ho. Sesunul se na zem vedle botníku.

Donese teda z obývacího pokoje židli, kterou dá v přesíni ke zdi a panáka na ni posadí..

Pousměje se.. hh.. škoda, že tak smrdíš.. budeme s tím muset zítra něco udělat..

Příští návštěvu z tebe trefí, zasměje se..

Je večer.. ulehá do postele ..

Teď už rozhodně žádné otisky ani důkazy o tom, že se zachoval jako prase nikde nejsou.. Byl to náročný den, uklidil celou skládku včetně toho, co tam sám vyhodil.

Zavírá oči a spí.

Z předsíně je slyšet skřípot.. Hlava z plastu se pohnula..